Jak se stát znalcem politiky (BLOND VERZE)

Rozhodla jsem se, že s tím mým fantazírováním musím skoncovat a raději častěji číst noviny.

K tomuhle rozhodnutí mě přivedla páteční přednáška práva a státovědy.

"Pokud jste nečetli Vladaře, tak mi prosím Vás, ani nelezte ke zkoušce".

Dobře, vyzvednout Vladaře v knihovně - poznamenám si.

"A jestli náhodou nejste vůbec obeznámeni se základní politickou faktografií - tak nemáte žádnou šanci."

Člověk slabě polkne.

"Pokud totiž neznáte termíny, jako SPRČS," (určitě něco takového řekl…), "či opoziční smlouvy a občanské fórum, tak z toho nic nebude."

A tak se stalo, že jsem během 10 minut utratila v trafice dvě stovky. Jsem totiž děsně rychle nadšený typ člověka do všeho nového, proto jsem si odnesla domů několik výtisků novin. Od PRÁVA přes PRAŽSÝ DENÍK, Týden, Lidové noviny, nějaké E15 (či co to je)...

Na bytě hned holky zaznamenaly, že jsem, podle nich "PROBOHA!" investovala do novin:

NOVINÁŘKOU NA ČESKÉM SLAVÍKU 2014

Člověk by měl pokaždé část své vysněné práce okusit, aby alespoň trošku pochopil, do čeho se hodlá vrhnout.

V sobotu v odpoledních a večerních hodinách, se mi poštěstilo stát se na ten jeden den novinářkou pro Krásnou.cz a Novu, v doprovodu blogerky Hellie, tak i s podporující Aničkou a kameramany.

Před třetí hodinou jsme vybleskly několik fotografií a už jsme s Hellie běžely pozorovat generálku. Čili takové Slavíky nanečisto.

Aby bylo vše opravdu odzkoušeno, tak za náhražky celebrit byly jakési hostesky, kdy si i za takového pana Gotta šla „převzít“ cenu mladá dívčina a následně zkušebně pronesla děkovnou řeč.

Ovšem pěvecká vystoupení si už celebrity odzkoušeli – to abyste si nemysleli, že jsme pana Karla Gotta neslyšeli zpívat.
Během generálky nás čekala naše první mise a i první rozhovor. Nyní konečně nadešel ten čas kvůli čemu tady jsme.

Nebudu dělat klidnou, když mi do ruky předali mikrofon NOVA, byla jsem opravdu nadšená.
Člověk zastarale čeká, jak si bude psát odpovědi do notýsku, ale místo toho BUM! Mluvíte s Lucií Borhyovou na kameru.

Ovšem ten úplně první rozhovor byl s Lo Hrůzovou, KTERÝ DOKONCE NOVA PLUS MÁ NA SVÉM WEBU!

 

CELÝ ROZHOVOR MŮŽETE PŘEHRÁT ZDE

To už bylo těsně před živým vysíláním. Veškeré osobnosti přišli vystrojené a netroufám si říct, komu to slušelo nejvíce. Ze všech šatů jsem byla unešená a to byl hlavní důvod, proč jsem se kritice módní policie vzdala. Jednoduše všem prsknu za jedna, jelikož si to zaslouží.

Co se týče kameramana Lukáše, které ho nám galantně z Krásné vypůjčili, nemohu si ho vynachválit.

Akční, rychlý, vždy na správném místě. Pokaždé, co jsem si domluvila rozhovor s někým (mohli jsme si sami vybírat! No není to luxus?), zavolali jsme: „Lukyne!“ A už tam stál. Samozřejmě vše na přátelské a slušné úrovni, nebudeme si přeci na profíka vyskakovat.

Rozhovory, které byly natočeny, proběhly z mé strany s Luckou Borhyovou, Lo Hrůzovou, Janem Bendigem a Voxelem.

Mrzí mě, že jsem nezastihla ještě další esa, kterými tam pro mne byli například Láďa Hruška, Ondřej Brzobohatý, Karel Gott a moderátor Libor Bouček.

Co jsem tak z vlastního hlediska zjistila, došlo mi, že mě více lákalo hovořit s osobami mužského pohlaví, když přitom bych si toho měla s dámami více co říct, ať už jenom třeba v oblasti módy, nebo vlasů.

Proto ode mě tuhle jedinou módní otázku schytal, chudák, Honza Bendig, který ale vtipně a ochotně odpověděl a zapózoval.

Mohu říct, že celý den jsem si nejen užila, ale dal mi mnohé další do pracovního života, který doufám jednou povedu.
Každý rok si tak shrnuju, co se mi událo zajímavého a nezapomenutelného z kariérního a školního života.

A tenhle den tam rozhodně patří.

Vlasy jako od MATTELA!

Myslím si, že málokdo má horší vlasy, než jsem měla já. To opravdu.
A také si myslím, že nikdo nemá lepší vlasy, než mám teď já. A to zatraceně fakt!

Až doposud jsem totiž brala za samozřejmost, že pokud si vlasy (vlastní blbostí) rozhodnu zničit a zesvětlit, tak to proklaté spálení už nikdy nevypiluju. Snad jen nůžkami.
To by mi ovšem nesměla do cesty vstoupit zázračná klinika pro vlasy.

Pokud mám být stručná – ať máte jakkoli poničené, vysušené, spálené, kudrnaté či hrubé vlasy, nemusíte hned sahat po nůžkách, ale zajděte si na uzdravení.
Hned první plus bod – čekárna se samotnou „ordinací“ se vůbec nepodobá strašidelnému lékařskému prostředí, nýbrž luxusnímu salónu s možností nealko drinku, kávy, čaje.

A samozřejmě bod dvě – získáte zdravé vlasy příjemným ošetřením.

Po umytí vlasů vám bude ihned nanesena zázračná kůra, která vlasy vyplní chybějícím kolagenem, keratinem, kyselinou hyaluronovou a dalšími vitamíny. Nyní nastává ta doba, kdy máte možnost poprosit milou Terezku o šálek čaje a vychutnat si tak 20 minut odpočinku.
Následuje smytí a pouhé vyfoukání a vyžehlení vlasů.
Celý proces tak trvá opravdu chvilku a myslím si, že budete zírat jako já.

Víte, jaké vlasy mají ty panenky Barbie od Mattela? Tak TO budete mít na své hlavě!
Já jsem je vždycky děsně ráda česala a pořád jim prohrabávala vlasy, protože něco tak jemného jsem málokdy pocítila.
Pro ty, které si hrály případně s jinými hračkami, tak tu samou strukturu můžete vidět u umělých vlasů v drogerkách u melírů a barev (které jsou taky většinou od lidí ohmatané, protože se jich nikdo nemůže nabažit).

Když tuto metodu budeme chtít srovnat s brazilským keratinem, tak:

• Pokud máte delší vlasy, je tato metoda O DOST LEVNĚJŠÍ. Standardní cena za kúru: 699,- Kč (pro porovnání – brazilský keratin vyjde dlouhovlásky za 4 000 Kč)
• Je za účelem uzdravení vlasů, nikoli narovnání (ačkoli jako vedlejší milý efekt se to nevylučuje).
• O takové dvě hoďky rychlejší.
• Můžete si tuto kůru nanášet i sami, jednoduše a rychle doma.
• Sice nevydrží měsíce, nýbrž pokud budete dopřávat vlasům kolagen i doma, zůstanou vám navěky.

Abych vás přesvědčila, rozhodla jsem se hledat na internetu obrázky dívčin, jak vypadaly mé vlasy předtím a poté.
Měla jsem vlasy vysušené a roztřepané, tak jsem nalezla blonďatou slečnu na fotce níže.
A vlasy, jaké mám teď na hlavě po kůře, se ZCELA shodují s vlasy Seleny na fotografii vedle!

Tato úžasná možnost vylepšení a ZDOKONALENÍ mých vlasů přišla od portálu Blogerky.cz, pro které je i tento článek určen a pokud stále váháte, tak s tím přestaňte, a mějte vlasy jako od Mattela!

Veškeré informace, objednávky a zajímavosti naleznete na: http://www.clinicalhair.cz

 Co se týče výzvy na portálu Blogerky.cz, ráda bych ještě upozornila na zajímavé vyšetření, které nese název Trichologie. Pomocí přístroje vám bude zjištěn problém vaší pokožky a vlasů (mastné, nadměrná sekrece tukového mazu/olejového mazu, nebo potních žláz; zda-li máte zakřivený vlasový kořínek, či sklon pro vypadávání a řídnutí vlasů).
S tím vším se dá na Clinical Hair něco dělat, léčit a uzdravit. Stačí k tomu mít jen ty správné a zdravé prostředky.
Vyšetření bude hloubkově prověřeno i na základě debaty – jakým životním stylem žijete, kouříte/pijete, máte stresovou práci, apod.
Můžete si nechat odebrat i kapku krve, kde pod mikroskopem bude odhalen váš problém s vlasy (ale i případně jinými zdravotními potížemi).

Hopeři na naší módní přehlídce MyHers1

Sobotu, den 27.září, si zapíšu do deníčku jako den "DÉ", jelikož mohu v první řadě slavit, že vůbec nebyl DÉbilní, jak jsme se s Anet obávaly.
Popravdě, byl spíše o něco DÉlikátnější, neboť většina hostů dávala přednost našim stylovým zákuskům (doslova), namísto alkoholu.

A určitě to nebyla proto, že zákusky byly zdarma.
Jen byly prostě fakt super.

Mezitím, co jsem ze začátku pozdravila několik slečen slovy "dobrý den" a následně došla k šokujícímu zjištění, že jsou mladší než já, proběhl zbytek večera bez dalších trapasů.
Člověk se nemůže divit, zkrátka dnešní doba předhání samotný věk.

 

Říká se, že to, co je neplánované, je nakonec dobré a tudíž naše hodinové zpoždění celého programu neminulo ani příchod nadšených hoperských černoušků, kteří si to trsali přes celý klub, a to i u stolů našich maminek.

 

Dámy, dostáváme se k bodu dva, kdy cestou domů má mamka básnila o "tuc tuc" hudbě a dumaly s tetičkou nad rozjetím hoperské kariéry.

Já jsem ale hodná dcera i neteř, tak jim budu muset dopřát první dobrou radu - aby tomu neříkaly hop hip.

Né, fakt - vždyť vás v těch drsných newyorských ulicích nebudou brát vážně.

A asi byste taky měly přestat nakupovat pouze v céáčku. Co si tak vzpomínám, tak tam tuc tuc styl zrovna nevedou.

 

Každopádně trička modelkám moc slušela a dostavilo se jim opravdu luxusní nošení. Miss 2010 Jitka Válková nám večer jak moderovala, tak senzačně zazpívala.

Nakonec si od nás odnesla domů dvě trička (MyHers kříž, VOGUE).

V závěru nás i krásně namotivovala do další práce. Propagace triček a naší značky MyHers, Anet do rozjezdu modelingové kariéry a mě v uvědomění si, že nejsem tak vysoká pro tuhle oblast, ani ne tak malá abych vyhrála Trpaslíka roku 2014, a k rozvážkám nad jinými soutěžemi nepadla řeč.

 

Nemluvě o tom, že mě dost silně zasáhlo, když jsem se snažila dohledat Trpaslíka roku, a zjistila, že u nás nic takového není.

Aneta Krubnerová, Miss 2010 Jitka Válková, Dominika Nováková

 

Zákusky MyHers1

 

Tričko Yves Chic

 

Tričko MyHers1

 

Tričko CÉLFIE

 

Tričko ANETTE & DOMI

 

A samozřejmě nechyběl ani Jitčin výstup/zpěv.

 

 

Omylem sockou

Dvě jediná přípustná kritéria, kdy je dobré nakupovat u Číňanů.

Za prvé - když dokážete posoudit, co připomíná kýč a co ne, za druhé - nakupovat v malém množství.

Dnes totiž nastala situace, kdy jsem musela svoji poníženou duši přemlouvat, že jsem až takový loser nebyla.

Konečně nastal ten vysněný pátek! Den, kdy mé vlasy budou jako nové, jelikož absolvuji brazilský keratin v luxusním salóně s moderním vybavením.
Ráno jsem ovšem vstala o něco déle, než jsem předpokládala, tak jsem musela půlku seznamu mých příprav do města dát stranou, a vybrat druhou půlku, která je důležitější.

 

"Hodit mobil do kabelky, vzít si brýle (když jsem se první nalíčila a pak mi došlo, že jsem si nenandala čočky. Opět), najít klíče…, odlakovat si,panebože! ty oloupané nehty, nasnídat se! - jinak umřeš hlady! Jdeš přeci na tříhodinový proces!"

Nezmiňuji nic, co by byla pro dívky španělská vesnice, neustále dokola ty samé problémy.

Ovšem, člověk si udělá seznam a až pak vidí na hodinkách, že vytvářením seznamu zabral docela potřebný čas.

Z baráku jsem vylítla rychlostí 150 km/h… ba ne, vše jsem měla takhle rozmazané, jelikož jsem si ještě nenasadila brýle; a utíkala jsem do salonu.

 

Přiběhla jsem před prosklený vchod za deset minut deset. Já byla objednána na desátou. Co jsem tak viděla skrz, seděla tam pouze paní na trvalé a nikde žádná kadeřnice.

Hm, asi bude vzadu, tak já počkám těch pět minut, ať to není tak blbý.

 

Tak jsem tedy stála před těmi dveřmi a čekala pět minut. V tu chvíli mi došlo, že bych si to mohla odpočítat. Pětkrát šedesát je třista - a tak jsem jela.

Když jsem si hezky poctivě doříkala násobilku, vešla jsem dovnitř. Po mém pozdravu se mi dostalo odezvy odněkud zprava. Polekaně jsem se podívala na to křesílko, kde celou dobu seděla kadeřnice a pozorovala mě. Skrz ty prosklené dveře a okna.

Usadila jsem se do židle a začala mi mýt vlasy.

"Ó, páni! Máte nádherné boty! Odkud jsou?" pronesla půvabná vysoká blondýna.

"Eh, tyhle? Ty jsou od Vietnamců." Vypadlo ze mě.

Nic na to neřekla.

Cítila jsem se děsně trapně.

"Tady z Okayshopu." Dodala jsem pro jistotu, abych snad ze sebe UDĚLALA JEŠTĚ VĚTŠÍHO DEBILA???

Ach ano, krásná slečna Luxusní, si teďka určitě dojde na nějakou super tržnici, kteru jí doporučuji.

Na mou a i její obranu (jelikož rozhodně nevypadala jako typ, co by si kupoval věci tam, kde my, chudí lidé, ale spíš jako Ti, co nakupují v Těch obchodech, kterých MY ani jméno vyslovit nesmíme…) ty boty opravdu vypadají nádherně a sama bych je tipla na vysokou třídu. Kor když k tomu vezmete příhodné kalhoty a bílou blůzku.

Po umytí se mě zeptala: "Tyjo! To máte opravdu přírodně takhle hezké dlouhé nehty?"

Rychle zaznamenám svůj palec. Do prkna! Já si zapomněla odlakovat nehty!
Začnu jí to samozřejmě v záchvatu paniky vysvětlovat, že jsem opravdu nestíhala si ty nehty odlakovat, a že ano, beru na to léky.

Teď jsem za narkomana.

 

Když jsme téměř končily, přišel na návštěvu chlápek, se kterým se přátelila. Čekal na ostříhání.

Nějakou dobu si spolu povídali a plánovali, jak budou pařit někde na chalupě. Poté hovor utichl.

Prohrábla mi hřebenem pořádně vlasy a podotkla: "Tyjo, no já myslim, že to bude bomba!"

"Jéé? Fakt? Tak to jsem ráda." Usmála jsem se nazpět.

"…teda, pokud přijede i Katka." Dodala nakonec směrem k chlápkovi.

Toť můj revoluční den, kdy jsem byla poprvé považována za burana.

…tak aspoň že mám pěkné vlasy.

Všichni se přeceňujeme, ať tomu hlavně uvěří ostatní!

Je to dva dny, co jsem si uvědomila jednu věc. A to, že svůj život ostatním popisujeme lepší, než jím ve skutečnosti je.

Ihned se totiž musím odkázat ke včerejší události, kdy jsem potkala spolužáka z gymplu a jako první přišla řeč na naši vysokou.

„Tak co, Domčo, co škola?“ zeptal se.

Vám jsem o tom ještě nikdy předtím pořádně nevyprávěla, ale zvolila jsem takový obor, který by mne (dle mých výpočtů) měl bavit. Ovšem člověk zjistí, až zkusí. Najednou se vyskytne v několika situacích, kdy by se vším sekl a okamžitě pelášil raději makat do pekárny. Situace, které nemají s jeho (vymyšleně) zábavným předmětem nic co dočinění a musí holt máknout i na své již desáté slabé stránce.
V tu chvíli zjišťujete, že to vlastně není váš oblíbený předmět, ba dokonce obor, nebo možná i škola. Aha, takže vlastně studujete španělskou vesnici a vůbec nechápete, co tam děláte.

To, co nás možná baví obecně, ještě totiž VŮBEC neznamená, že v tom budeme dobří dopodrobna.

„Heleď, senzační, nemůžu si stěžovat! Líp jsem se jako rozhodnout nemohla! Studuju to, po čem CELÝ ŽIVOT toužím!“ odpověděla jsem.

Tak. Ty věty bych ve skutečnosti mohla poupravit.

Nemůžu si stěžovat, jelikož za tu školu platím, takže bych byla asi opravdu tupec, kdybych tam byla snad držená nedobrovolně.

Líp jsem se rozhodnout nemohla – to opravdu ne. Na pedák se mi nechtělo.

Studuju to, po čem celý život toužím – tak alespoň tady je pravda. Sice by bylo fajn navštěvovat veřejnou školu a nějakej ten tisíc za měsíc ušetřit, ale víte co? Já bych se možná jinde fakt neměla tak mile (opravdu to tohle slůvko vystihuje) jako tady, kde jsem se ve skutečnosti našla.

A může mi bejt úplně jedno, jestli je pro mě nějakej předmět španělská vesnice, toť důvod, aby se pro mě stal, za rok známou vesnicí, kilák od nás.

 

Když jsem se spolužáka zeptala: „A co ty a škola?“

Odpověděl ale takto: „No, jde to. Ale mohlo to být lepší.“ Tak jsem ještě dodala: „A baví tě to aspoň?“ povzbuzovala jsem ho.

Vyfoukl cigárkový dým a zakýval hlavou zamyšleně do stran: „…ale jo, jo baví.“

Tak.

Teď si znovu přečtěte můj vychválený proslov a poté vylíčený skutečný názor. Jak špatně, nebo dobře, na tom vlastně jsem?

Ale co teprve on, který se musel přemáhat I K TOMU, aby k té škole projevil na těch deset vteřin nadšení. Věnovat jí i těch pár slov slávy bylo obtížné. Co takový denní život na ní.

Proto, až vám budou příště známí říkat, jak se topí v penězích, mají zdraví habaděj a žijou život a’lá Beverly Hills, vězte, že se stále nemají tak dobře, jak tvrdí.

A jestli se vám přátelé svěří letmo o zmínce svého neštěstí, obejměte je, jelikož nikdy nevíte, jak špatně na tom jsou.

Adi Dassler (adidas) - MÉ STUDIE

Tak schválně! Přiznejte se! Vy, kteří jste netušili, že i ADIDAS byl opravdová osoba a navrhář (a až potom značka)! Jelikož, co jsem tak zjistila, většina lidí má ten názor, že byl velký třesk, BUM – a Adidas je tu.

Ale tak hezky od začátku.

Ovšem, že značka ADIDAS nese název po svém jmenovci – Adi Dasslerovi, jenom spojil své křestní jméno s první slabikou příjmení (Adi Das).

Ovšem co ten shluk kolem něj?

Možná i píseň od hudební skupiny Run DMC (právě o teniskách Adidas) rozjela jejich veliký prodej. Samozřejmě, že pokud by se nejednalo o unikátní zboží, nešel by jejich prodej na dračku vůbec.

Adiho nápad se zrodil v něm samém. Byl velikým sportovním nadšencem a po první světové válce zahájil výrobu běžeckých bot z odpadkového materiálu, který sbíral ve válkou zničeném okolí.

A poté přišel další (pro nás dnes možná již obehraný) zlom. Adi se prochází a ačkoli mu nespadlo jablko na hlavu, tak se sám sebe otázal: „Co takhle připevnit na podrážky bot OPĚRKY? Ty přeci musejí zaručit větší stabilitu běžce!“

A musím vás ještě upozornit – až zde, roku 1948, po svých prvních (nemalých) úspěších, se rozhodl zvolit jméno značky ADIDAS a hned o rok později ho slavně vyznačovaly tři pruhy.

Jedna ze zajímavých informací, která na mne zprvu působila bulvárně (ačkoli vlastně vůbec nemá proč), byl fakt, že Adi Dassler měl bratra, se kterým zprvu spolupracoval. Ovšem právě v roce 1948 se rozcházejí a Adi zakládá ADIDAS, a jeho bratr – Rudolf, PUMU.

Jeden z Adiho největších vrcholů se odehrál během finálového fotbalového utkání v mistrovství světa (roku 1954), kdy německé družstvo vstřelilo ADIDASOVOU teniskou vítězný gól nad Maďarskem.
Tak se zrodila legenda.

Fritz Walter při střelení vítězného gólu

 

Další jeho sportovní připomínka byla roku 1974 při boxerských zápasech, kde už byli oba soupeři do Adidasů obuti.

Se sportovně nadšeným synem Horstem, postupně vytvořil mezinárodní společnost, která byla a stále je přítomna na všech světových sportovních událostech.

Bohužel Dassler zemřel ve věku nedožitých 78 let v roce 1978, takže po jeho smrti společnost převzali manželka Käthe s Horstem.

A právě i pod aktivním Horstovym vedením, se stal Adidas světovým lídrem v sektoru inovací ve sportovním marketingu.

Příběh Adidasu ovšem ve slávě pokračuje. Roku 2005 uzavřel nové partnerství s britskou módní návrhářkou Stellou McCartney (dcerou "Bítlsáka" Paula McCartneyho), která má co dočinění i s jinými značkami typu Chloé a Gucci.

Slavné osobnosti mají holt co dočinění se slavnými značkami.

…nebo je tomu naopak?

(dnešním globálním kreativním ředitelem Adidasu je Michael Michalsky)